Tak už je to konečně tady. Máme dvě Savage "v ulici" Kamarád Petr se rozhoupal a skočil do ní. Nekupoval úplně novou, ale ani výraz starší není správný. Byla akorát zajetá a vypadala opravdu nově. Mluvím v minulém čase. Protože samozřejmě po pár výletech už nevypadá.

Jednu z prvních jízd jsme absolvovali na trati pražského Model Klubu Kbely a dlužno poznamenat, že to byl takový ten výlet, o kterém si řeknete, že jsme radši neseděli doma. Nebo ještě raději v hospodě. Pokusím se shrnout, co se všechno stalo.

Do Kbel jsme dorazili asi ve čtrnáct hodin. Pohoda klídek, na přilehlých motokárách bylo pár zákazníků, na přilehlém letišti pár letadel, na modelářské dráze nikdo. Vypadalo to na parádní nedělní odpoledne. Vybalíme modely, nastartujeme a Petr zjišťuje, že jeho auto nereaguje na pokyny vysílačky. Dáváme si rozborku Savage a zjišťujeme, že v přijímači chybí krystal. Tím to asi bude. Následuje rozborka kufru jeho auta a protože výsledek je negativní balíme a vracíme se domů. Krystal ležel na podlaze v garáži, kam vypadl při neopatrném vyndání akumulátorů s auta. Takže jedeme zpět.

Podruhé jsme do Kbel dorazili v patnáct hodin. Sice hodina v čoudu, ale pořád ten samý výhled na takřka celé odpoledne na dráze. S krystalem to lépe frčí a vyrážíme. Po pár minutách jízdy se na víceméně jediném skoku okruhu podařilo Petrovi tak nešťastně dopadnout, že se uvolnila tyč řízení na zadní nápravě. Tedy ne, že by mohla Savage zatáčet i zadními koly, ale v rámci jednoduchosti jsou díly přední i zadní nápravy shodné a tyče řízení jsou vzadu v pevném, konstantním uchycení. Jestliže se ovšem uvolní, kolo libovolně zatáčí. Nacvakl to zpět a hurá dál. Vypadlo to znova asi po pěti vteřinách. Takže stop, kolo dolů, povolit kompletně svislák a pořádně to nasadit. Hurá už to zase jede. Levou zadní tyč řízení vyhodil asi po dalších pěti minutách nárazem o hrazení v jedné zatáčce. Nu což? Tuhle opravu už má najetou, takže na další start na něj nemusím čekat déle než deset minut.

Já jsem se mezitím zdvořile nudil. Pomoc Petrovi nebylo co a samotného mě jezdit nejen moc nebavilo, ale hlavně mě přišlo nefér si trénovat okruh před blížícím se závodem. Konečně si i soupeř dává pár koleček na zahřátí a pojedeme! Ale co to? Jeho Savage stojí i jede, ale nezatáčí?!? Tady bude něco špatně.

Originálně je model vybaven Servo Saverem. Ten chrání právě servo řízení před rázy od kol. Síly, které na něj působí zvenku pohlcuje, naopak síly, které vyvíjí samo servo spolehlivě přenáší na kola. Prima věc, na mém autě maká celou dobu naprosto spolehlivě a byť mě zkušenější děsili, že servo řízení rádo odchází, musím to zaklepat, zatím drží. Původního majitele tohoto druhého auta asi děsili taky a asi úspěšněji něž mě. Původní servo nahradil silnějším a Saver vyměnil za běžné táhlo v kulatém provedení. Asi v HPI vědí proč to takhle neřeší, protože táhlo prasklo. To je ale radosti.

Takže další laborace. Táhlo je prasklé tak nešťastně, že nejde ani otočit. Respektive má prasklý střed a jakmile servo zatáhne prokluzuje. Nic se neděje! Máme přece originální Saver naštěstí sebou. Aha chyba. Montuje se k autu šroubkem, který má na sobě jakoby podložku. Prostě rozšířenou hlavu. Ten který tam držel táhlo původně ji nemá a tím pádem se komplet rozpadá. Ach bože, to už je na palici. Po cca hodině laborací a pokusů Petr srdnatě rozebral v autě reprobednu a světe div se. Jedna ze čtyř podložek je přesně ta velikost!!! Hurá!

Ve zhruba 17:30 se konečně můžeme dát do závodu. V prvním kole se Petr bezchybnou jízdou drží na prvním místě. Najíždíme do druhého a na brzdy se do první zatáčky úspěšně provlékám před něj. Ne úplně úspěšně, protože mě dává jednu pěknou přímo zezadu. Nevadí jede se dál. Stroje absolvují další dvě zatáčky a poté se Petrova Savage bezmocně zastavuje. Vrčí, ale nejede. Odešlo čelní kolo převodovky (o kterém chystám samostatný článek) To už na místě nespravíme. Po třech hodinách, z nichž přes dvě se Petr věnoval opravám se vracíme domů. Je zajímavé, že v docela dobré náladě.

Kompletní fotodokumentace v sekci Galerie